Ekologická aktivistka povídá o tom, za co bojují arménská protestní hnutí

Když se v Arménii řekne Amulsar či Teghut, vytanou každému na mysl ekologická protestní hnutí, která se proti otevření těchto dvou dolů zformovala. Tato hnutí nejsou pouze symboly ekologického boje za životní prostředí, ale rozšířila postupně své pole působnosti o sociální dopady a začalo se zabývat také lidskými právy. Z těchto hnutí klíčí take životní příběh a osobní ekologický boj aktivistky Tehmine Jenokjan z organizace Zelená Arménie, se kterou jsme vedli rozhovor o jejich aktivitách a kampani, kterou NESEHNUTÍ podporuje.

Tehmine, pověz nám, čím se zabýváš.

Od roku 2011 se zaměřuji na ochranu životního prostředí. Prováděla jsem řadu studií na různých místech, zejména na těch, která jsou pro Arméni z hlediska ekologie nejproblematičtější a nejpalčivější. Jedná se primárně o region Sjunik na jihu Arménie a Lori  na severu země. Jsou to místa,  kde se nachází těžební společnosti, doly a odkaliště. Už roky bojujeme za to, aby tyto společnosti nesly zodpovědnost za škody, které svou činností napáchaly a stále páchají, na životním prostředí, byly za ně spravedlivě souzeny a zárověň poskytly adekvátní kompenzace.

Jak ses ty sama dostala k řešení ekologických problémů?

Moje ekologická práce je úzce spjata s mou osobní historií. Ve městě Gndevaz, kde jsem se narodila, chtěla nadnárodní korporace Lydian v roce 2006 otevřít důl na hoře Amulsar.  Otevření zlatého dolu a hlavně zpracování rudy loužením by měl ohromný dopad nejen na naši vesnici.

Proto už od roku 2011 bojujeme za to, aby Amulsar zůstal horou. Boj stále pokračuje a téměř dvouletá blokáda byla přerušena letos na podzim válkou, kdy většina místních musela jít na frontu. Byla jsem svědkyní  katastrofických důsledků těžby v jiných komunitách a viděla jsem, jak těžba a její důsledky dokázaly zlikvidovat téměř všechny možnosti alternativního hospodářského rozvoje. A nemohu dopustit, aby se to stalo také v mé rodné vesnici.  

Součástí naší každodenní práce je snaha zvýšit povědomí o těchto problémech. Místní obyvatelé se často nechají obalamutit lobisty dulních korporací, kteří jim naslibují pracovní místa a investice, ale už jim neřeknou, že jejich voda bude navždy otrávená těžkými kovy a jinými nebezpečnými látkami. 

Jakým způsobem řešíte ekologické problémy?

Problémy spjaté s odpady těžby, jako jsou odkaliště, na lidské zdraví je šokující svým rozsahem. Tým Zelené Arménie zahájil svůj boj menšími kroky - nejprve informoval obyvatelstvo o nebezpečích využívání vody a pastvin na územích přiléhajících k odkalištím. 

Zároveň jsme od vedení těžebních společností požadovali vyznačení teritoria přinejmenším varovnými značkami a ploty, které by zabránily přístupu lidí a zvířat do nebezpečných oblastí. Všem těžebním společnostem jsme zaslali výzvu, aby zavedly opatření k zvýšení bezpečnosti místních obyvatel a omezili volný přístup obyvatelstva na území odkališť. Většina z těchto důlních společností na naše dotazy odpověděla, avšak od ruských společností žádná odpověď nepřišla. A jedna ze společností vyhlásila bankrot.

 Tytéž výzvy jsme zaslali také arménskému Ministerstvu pro územní správu a infrastrukturu, odkud jsme obdrželi odpovědi týkající se revitalizačního plánu pro odkaliště Tuchmanuk, které je již 4 roky mimo provoz.

Jaké jsou vaše úspěchy?

Na základě našich doporučení společnost spravující důl Achtala například postavila nový plot a výstražné značky upozorňující na odkaliště Nahatak. Ostnatý drát, který měl blokovat přístup, je pro místní obyvatele a zvířata ale jen částečnou překážkou. 

Jiná společnost na jihu Arménie, toho času provádějící opevňovací práce na odkališti v Geganuš, vyjádřila připravenost zvýšit v budoucnu mechanické bariéry, které zabrání vstupu lidí i zvířat na území odkaliště. 

Avšak jsou i tací, jež na naše dotazy odpovídat nechtějí a pro ochranu obyvatel před dopady  své činnosti nedělají vůbec nic, jako například továrna na měď a molybden Agarak, která má tři odkaliště v oblasti Sjunik. Tento podnik pravidelně vypouští odpad do řeky Araks, která je hraniční řekou s Íránem a poškozuje tak vztahy mezi těmito zeměmi. 

Po zveřejnění těchto informací zahájila arménská policie v roce 2019 trestní řízení. To bylo v historii Arménie poprvé, kdy byl trestně stíhán největší arménský daňový poplatník Zangezurský mědno-molybdenový kombinát, který změnil své akcionáře - 12,5% akcií koupil jeden z bývalých ministrů Ruské federace. Tato společnost se vyznačuje výjimečnou lhostejností, naprostým nedostatkem odpovědnosti a transparentnosti. 

S čím se ve vaši práci potýkáte?

Nejtěžší část naší činnosti je spolupráce s těžebními společnostmi, protože těžaři nejsou připraveni odpovídat na nepříjemné otázky. Volali jsme jim téměř každý den, snažili se od nich získat písemné odpovědi. 

Zlatá ruda dovážená z dolu Sotk, který se po druhé karabašské válce se tento důl ocitl na území spadajícím pod Ázerbájdžán, je zpracována v  oblasti Ararat, kde se nachází kyanidové odkaliště. Je to v současné době nejnebezpečnější odkaliště v Arménii, ale majitelé společnosti Geopromining neodpověděli na žádný z našich dotazů. Ty se týkaly rybníků o rozloze 79 hektarů, kde se chovají ryby a  nachází se v bezprostřední blízkosti odkaliště. 

Rozhodli jsme se zmapovat tato nebezpečná území a natáčeli jsme je z dronů. Samotné natáčení bylo docela riskantní, každý náš krok sledovala bezpečnostní služba společnosti, která aktivně zasahovala do naší práce. V dalších krocích musíme provést chemický rozbor složení prodávaných rybích produktů a zjistit míru ohrožení lidí žijících v oblastech sousedících s doly a odkališti. V důsledku těžební činnosti a posunů půdy dochází k zásahům do statiky domů místních obyvatelek a obyvatel. Jednou z našich priorit je změna legislativy v této oblasti.  

Jak pracujete s místními komunitami?

Nejefektivnější byla práce s obyvatelstvem zejména v oblasti Sjunik, kde skutečně potřebovali podporu, protože zemědělci z vesnice Agarak utrpěli těžké ztráty. Když jsme se s nimi setkali, neměli už žádnou naději na změnu. Pomohli jsme jim připravit podklady pro velvyslanectví Íránské islámské republiky, aby mohli referovat o současné situaci, zejména v souvislosti s řekou Araks. Velvyslanectví pak vypracovalo zprávu o stavu řeky v důsledku vlivu činnosti důlního závodu na měď a molybden v Agaraku.

Účinná a efektivní byla také naše spolupráce v regionu Lori s členy komunity Mets Ajrum, stejně jako s obránci lidských práv ve městě Alaverdi.

Naše organizace byla přímo zapojena do veřejné informační kampaně. Lidé z těchto komunit bojovali od začátku za svá práva a vnímali spojitost mezi vážnými zdravotními problémy a blízkostí odkaliště. Je důležité, aby si co nejvíce komunit zasažených znečištění v důsledku činnosti těžebních společností a uvědomilo si jejich celkový dopad na životní prostředí a jejich vlastní zdraví.

Tehmine, vidíš cestu kudy ven z této situace?

Arménská ekonomika bohužel stojí na těžbě a turismu, který díky covidu-19 momentálně prakticky neexistuje. Arménie proto potřebuje alternativní obchodní modely, s jejichž pomocí budou těžební společnosti postupně omezovat své aktivity, budou vytvořena nová pracovní místa v dalších odvětvích, jako je IT, zemědělství, lehký průmysl atp.

V Arménii je nejvíce onkologicky nemocných osob na světě, i proto je zcela nutné neodkladně změnit politiku. Vyhodnotit škody a změnit naše zastaralé zákony spojené s těžebním odvětvím. Naše země nyní čelí nutnosti revidovat investiční dohody, protože na nás mezinárodní korporace vyvíjejí tlak, abychom naše přírodní zdroje zneužívali prakticky v otrockých podmínkách. Arménie má potenciál vytvořit alternativní ekonomiku, pouze k tomu potřebujeme politickou vůli.