V regionu Sjunik na jihu Arménie, kde každodenní život formuje blízkost dolů a odkališť, se Ani Sargsyan a její tým snaží zviditelnit něco jiného — hlasy komunit, které jsou často přehlížené. Její cesta k občanské angažovanosti začala už před lety, kdy spolu s dalšími mladými lidmi organizovala petiční kampaň proti otevření nového těžebního závodu ve městě Kapan. Dnes se zaměřuje na otázky sociální spravedlnosti a každodenních životních podmínek v sousedních obcích Geghanush a Gomaran.

Nedávný terénní výzkum, který Ani realizovala společně s mládežnickou organizací Youth Impulse, potvrzuje to, co mnozí obyvatelé dlouhodobě pociťovali, ale jen zřídka veřejně pojmenovávali. Navzdory svému pohraničnímu postavení a vystavení environmentálním i sociálním rizikům jsou tyto obce často opomíjeny rozvojovými a sociálními programy. Prostřednictvím 25 individuálních rozhovorů a dvou fokusních skupin obyvatelé otevřeně popisovali problémy od špatné dopravní infrastruktury a nedostatku veřejné dopravy až po nevyhovující zdravotní péči a chudobou podmíněné bariéry v přístupu k lékařským službám.

„Ještě před výzkumem jsme si sami neuvědomovali, kolik problémů tady existuje,“ vysvětluje Ani. „Lidé nemají po poledni žádnou veřejnou dopravu, ambulantní zařízení postrádají vodu i základní vybavení a mnoho rodin žije v těsné blízkosti odkališť. Někteří si dokonce nemohou využít vlastní zahrady jako zdroj obživy.“

Iniciativa se nevymezuje proti místní ekonomice ani proti těžbě jako takové. Zaměřuje se na podporu lidí a řešení jejich konkrétních potřeb. V průběhu celého procesu tým sdílí zjištění s obyvateli, organizuje diskuse a společně s komunitami ověřuje závěry. Tento participativní přístup vede k viditelné změně postojů.

„Dříve lidé věřili, že jejich hlas nic nezmění,“ říká Ani. „Dnes vidí, že jejich problémy mohou být slyšeny, a mnozí se zapojují do aktivní fáze iniciativy.“

Výzkum zároveň odhaluje nevyužité alternativy. Někteří obyvatelé se věnují chovu ovcí, zatímco ženy mají zájem o drobnou výrobu, například sušeného ovoce. Chybějí však zdroje, infrastruktura a zapojení do plánování místního rozvoje. Na základě podnětů z komunit tým připravuje balíček doporučení zaměřených na dostupnost zdravotní péče, jízdní řády dopravy, opravy silnic, vytápění, kompenzace za environmentální škody a mechanismy občanské participace.

V současnosti Ani a její kolegové vedou petiční kampaň s cílem zajistit, aby tyto priority byly zahrnuty do plánu rozvoje obce. Zároveň upozorňují na potřebu sledovat, jak jsou rozdělovány prostředky určené na sociální programy — často navázané na rozhodnutí týkající se těžby — a zda skutečně směřují do postižených sídel.

Jedním z hmatatelných úspěchů je skutečnost, že zástupci obecní rady vyjádřili připravenost zařadit prezentované problémy a plán snižování chudoby na program oficiálního jednání. Pro Ani je to potvrzením, že vytrvalá občanská angažovanost má smysl.