V Armaviru se po letech znovu rozhořel spor o průmyslový provoz v areálu bývalého závodu na výrobu skleněných obalů. Přestože továrna po privatizaci v 90. letech ukončila činnost, obyvatelé okolních domů si v posledních letech opakovaně stěžují na noční kouř, prach a zhoršení zdravotního stavu. Právě tyto podněty stály u zrodu občanské kampaně iniciativy Zítra bez toxinů. Prvním krokem bylo zjistit, kdo je skutečným provozovatelem závodu. Analýza veřejných registrů a kontrolních seznamů ukázala, že výrobu ferromolybdenu v Armaviru provozuje společnost Ar Alloys Trading, která patří mezi významné daňové poplatníky a zaměstnává více než sto lidí . Zároveň se potvrdilo, že obyvatelé nebyli informováni o veřejných projednáních spojených s obnovením výroby. Iniciativa následně zahájila práci přímo v terénu. Setkávala se s lidmi žijícími v blízkosti závodu i v okolních obcích, shromažďovala svědectví o zdravotních potížích a dopadech na zahrady a zeleň. Obyvatelé se obrátili na iniciativu s peticí, kterou podepsalo 177 lidí. Někteří popisovali noční hluk připomínající výbuchy a následné potíže s dýcháním. Aby ověřili tato svědectví, členové iniciativy zorganizovali noční monitoring v okolí závodu. V dubnu 2025 zaznamenali silný hluk, kouř a prach, což potvrdilo, že obavy obyvatel nejsou neopodstatněné. Následovala oficiální komunikace s Ministerstvem životního prostředí a s Inspekčním orgánem ochrany životního prostředí a podloží. Na základě těchto podnětů proběhla inspekce závodu za účasti zástupců iniciativy. Ukázalo se, že mezitím byly v areálu instalovány nové filtrační technologie. Měření inspekčních orgánů následně potvrdila, že emise jsou pod povolenými limity. Obyvatelé okolí zároveň uvedli, že v posledních měsících zaznamenali citelné snížení kouře a zápachu. Příběh Armaviru však nekončí. Iniciativa upozorňuje na další otevřené otázky — zejména nakládání s kapalinami používanými při filtraci plynů a s pevnými odpady, jejichž konečné uložení a dopady na životní prostředí je třeba dál sledovat. Zvláštní pozornost si zaslouží i skutečnost, že odpadní vody z regionu směřují do říčních povodí. Tento případ ukazuje, že i složité průmyslové provozy lze dostat pod veřejnou kontrolu, pokud se obyvatelé spojí, pracují s daty a vytrvale komunikují s úřady. Občanský dohled se tak stává klíčovým nástrojem ochrany zdraví, životního prostředí a práva lidí vědět, co se děje v jejich bezprostředním okolí.