V arménských regionech zůstávají důsledky těžby často přítomné dlouho poté, co samotná těžební činnost skončí. Jedním z takových případů je oblast kolem odkaliště Tukhmanuk v obci Melikgyuch v regionu Aragacotn. Přestože důl Tukhmanuk přestal fungovat již v roce 2015, environmentální a sociální dopady těžby nadále ovlivňují každodenní život místních obyvatel. Těžba zlata v oblasti probíhala více než deset let a během této doby bylo odkaliště zcela zaplněno. I po ukončení provozu zůstávají v krajině odkryté a nechráněné plochy bez vegetačního pokryvu. Podle místních obyvatel a dostupných zjištění obsahují zemědělské půdy v okolí toxické látky, včetně těžkých kovů, které se zde hromadily po celá léta. Tyto látky představují riziko nejen pro životní prostředí, ale i pro zdraví lidí a kvalitu místního zemědělství, jež je hlavním zdrojem obživy komunity. Melikgyuch je malá obec s přibližně 1 075 obyvateli, kde se většina lidí živí pěstováním zeleniny a chovem hospodářských zvířat. Právě zemědělská půda, na níž jsou rodiny ekonomicky závislé, patří mezi nejvíce zasažené oblasti. Znečištění půdy a vody tak přímo ohrožuje nejen přírodu, ale i ekonomickou stabilitu celé komunity. Jedním z lidí, kteří se rozhodli tuto situaci aktivně řešit, je Azat Hovhannisjan. Když na vlastní oči viděl rozsah odkaliště Tukhmanuk a jeho dopady na okolní vesnice, rozhodl se zapojit do boje za jeho rekultivaci v blízkosti svého bydliště. „Dříve jsem si jen málo uvědomoval, jaké nebezpečí odkaliště představují. Když jsem ale viděl jejich negativní dopad na zemědělství a zdraví lidí, pochopil jsem, že se tomu musíme postavit,“ popisuje Azat. Přestože si uvědomuje, že těžba může krátkodobě přinášet ekonomické příležitosti, zároveň upozorňuje na vysokou environmentální cenu, kterou za tyto zisky platí místní obyvatelé. Azat spolu s dalšími aktivními obyvateli, farmáři a mladými lidmi založil iniciativní skupinu „Zlatá příroda“. Jejím cílem je dosáhnout rekultivace odkaliště Tukhmanuk a upozornit odpovědné instituce na pokračující rizika. Kampaň s názvem „Ekologicky čisté společenství – zdravé generace“ se zaměřuje na mobilizaci místních obyvatel, veřejná setkání, sběr podpisů, sociální průzkumy a spolupráci s médii. Součástí aktivit je také systematické mapování dopadů odkaliště na zdraví lidí, zemědělství a kvalitu života v obci. Tyto informace mají sloužit jako podklad pro jednání s příslušnými ministerstvy a orgány státní správy s cílem dosáhnout oficiálního rozhodnutí o rekultivaci. Případ Tukhmanuku není pouze otázkou ochrany životního prostředí. Jde také o právo místních komunit na informace, účast na rozhodování a spravedlivý rozvoj regionů. Obyvatelé Melikgyuchu upozorňují, že bez sanace znečištěných území nelze mluvit o udržitelném zemědělství ani o zdravé budoucnosti mladé generace. Azat a jeho tým zároveň zdůrazňují potřebu hledat dlouhodobě udržitelnější ekonomické cesty, například podporu zemědělství a šetrného využívání přírodních zdrojů, které by mohly nahradit krátkodobé přínosy těžby bez devastujících dopadů na krajinu a zdraví lidí. Odkaliště Tukhmanuk zůstává přetrvávajícím rizikem regionu. Příběh Melikgyuchu ukazuje, že i po ukončení těžby je nezbytné řešit její následky a zapojit místní obyvatele do hledání řešení. Bez rekultivace a transparentního přístupu hrozí, že ekologická zátěž bude dál přenášena na další generace. Iniciativa místních obyvatel ukazuje, že občanská angažovanost může být klíčovým nástrojem změny — a že budoucnost regionů nemusí být definována minulou těžbou, ale schopností komunit prosadit své právo na zdravé a důstojné životní prostředí.