Kadžaran je město, kde se téměř každá debata o budoucnosti vrací k dolu. Hory zde nejsou vnímány jako příroda, ale jako surovina, a lidé jako součást mechanismu, který ji těží. Po mnoho let byl součástí tohoto mechanismu i Šavarš Margaryan — dokud jeho životní cestu nezměnila stávka. „Tehdy jsem si uvědomil, že se do práce nevrátím,“ říká Šavarš. „Rozhodl jsem se zapojit do veřejného dění a zaměřit se na problémy naší komunity. Tak vznikla nevládní organizace Citadel.“ Podle Šavarše není největším problémem Kadžaran pouze znečištění nebo ekonomická závislost, ale především způsob uvažování — přesvědčení, že mimo důl neexistuje žádný život. Aby tento pohled zpochybnil, často uvádí příklad Dastakertu, jednoho z nejmenších měst v Arménii. „Kdysi to bylo průmyslově živé město. Dnes je opuštěné a zapomenuté,“ říká. „Nechci, aby Kadžaran dopadl stejně.“ Odhodlán tomuto scénáři zabránit — nebo alespoň zmírnit jeho dopady — shromáždil Šavarš tým a začal pracovat na alternativních vizích rozvoje. „Zelené“ iniciativy pro něj nejsou jen ochranou životního prostředí, ale také nástrojem k vytváření jiného typu ekonomiky. V tomto úsilí mu stojí po boku organizace NESEHNUTÍ jako partnerská podpora. Šavarš nyní zahajuje iniciativu „Směrem k ekologické a sociální spravedlnosti“ v Kadžaraně a několika sousedních obcích. Myšlenka zní jednoduše, ale ve skutečnosti je radikální: obyvatelé sami napíší program rozvoje obce a obecní rada bude vyzvána k jeho přijetí. Zapojit lidi však není snadné. „Jednou z největších výzev je najít motivované obyvatele,“ vysvětluje Šavarš. „Mnozí s myšlenkami souhlasí, ale ne každý je připraven k konkrétním krokům. Vytvořit tým bylo obtížné.“ Přesto má jasný plán. Iniciativa kombinuje práci zdola — fokusní skupiny, komunitní setkání a sběr dat — s působením na institucionální úrovni, včetně dialogu s ministerstvy a odpovědnými orgány. „Chci, aby o problémech a řešeních mluvili samotní obyvatelé,“ říká Šavarš. „Oni nejlépe vědí, co potřebují.“ Jako obyvatel Kadžaraně má už nyní konkrétní návrhy: instalaci zařízení na měření kvality ovzduší podobných těm v Jerevanu, identifikaci zdrojů znečištění řek a otevření veřejných debat založených na datech, nikoli na domněnkách. „Když lidé uvidí fakta — znečištěný vzduch nebo vodu — začnou se ozývat. Alespoň se pokusí bojovat proti prachu, znečištění a zanedbávání.“ V jádru iniciativy stojí požadavek transparentnosti. Rozhodnutí se v Kadžaraně podle Šavarše často přijímají bez účasti obyvatel. Jeho cílem je to změnit. „Lidé potřebují vidět, jak se programy vytvářejí, a pochopit, že jejich hlas má váhu. Pokud uspějeme, pocítí, že demokracie funguje. Uvidí, že rozvojový program může odrážet jejich vlastní vizi — a později se dokážou sami spojit a prosazovat témata i beze mě.“ Důvěra mezi obyvateli už nyní roste — a Šavarš to považuje za jeden z hlavních úspěchů iniciativy. V nadcházejících měsících vznikne nová rozvojová strategie pro Kadžaran a okolní vesnice, kterou napíší samotní obyvatelé. Konečný cíl je jasný: ukázat, že budoucnost Kadžaraně nemusí záviset výhradně na těžbě. „Musíme dokázat, že existuje i jiný model rozvoje,“ uzavírá Šavarš. „Včelařství, rybníkářství a další alternativy mohou existovat vedle těžby — nebo ji postupně nahradit. Rozvoj by nikdy neměl stát jen na jediné cestě.“ Iniciativa Šavarše Margaryana není pouze o ekologii nebo ekonomice. Je o obnovení víry lidí v to, že mohou utvářet vlastní budoucnost — a že i v těžebním městě lze hledat a budovat nové modely rozvoje.